BG CS DA DE EL EN ES ET FI FR HU IT LT LV MT NL PL PT RO SK SL SV
   
 
  Úvod > Údaje o látkách > Identifikace látky

Identifikace a pojmenování látky

   
 

Nařízení REACH se zaměřuje výhradně na látky. Základním předpokladem pro správné fungování systému REACH je proto jednoznačná identifikace látky.


Látky spadající do oblasti působnosti nařízení REACH

Nařízení REACH se týká výroby, dovozu, uvedení na trh a použití látek samotných, obsažených v ípravcích (úmyslné směsi nebo roztoky složené ze dvou nebo více látek) a v předmětech.
Na přípravky a předměty jako takové se nařízení REACH nevztahuje. Pro splnění nařízení REACH musejí proto výrobci a dovozci kromě seznamu látek jako takových uvést rovněž všechny látky, které jsou přítomny ve vyráběných nebo dovážených přípravcích a předmětech.

Látkou se pro účely nařízení REACH rozumí chemický prvek a jeho sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně všech přídatných látek nutných k uchování jeho stability a všech nečistot vznikajících v použitém procesu, avšak s vyloučením všech rozpouštědel, která lze oddělit bez ovlivnění stability látky nebo změny jejího složení.

Tato definice přesahuje čistou chemickou sloučeninu, definovanou jednotnou molekulovou strukturou.
Látky spadající do oblasti působnosti nařízení REACH jsou typicky produkty chemické reakce ve výrobě, které mohou obsahovat vícero rozdílných složek. Mezi látky, jak jsou definovány v nařízení REACH, patří rovněž látky chemicky odvozené nebo izolované z přirozeně se vyskytujících látek, které mohou sestávat z jednoho prvku nebo molekuly (např. ryzí kovy a některé minerály), nebo z několika složek.

Některé látky jsou z nařízení REACH nebo z jeho částí vyňaty (pro více informací viz tabulka Rozsah působnosti nařízení REACH).


Různé druhy látek

Pro účely identifikace a pojmenování jsou v nařízení REACH látky rozděleny do dvou hlavních skupin:

  1. „Dobře definované látky“: látky s definovaným kvalitativním a kvantitativním složením.
  2. „Látky UVCB“: látky s neznámým nebo proměnlivým složením, komplexní reakční produkty nebo biologické materiály.

Pro dobře definované látky je variabilita složení vymezena horním a dolním limitem koncentračního rozmezí hlavní složky či složek. U látek UVCB je variabilita poměrně vysoká anebo nepředvídatelná.

Při registraci "dobře definovaných látek" je vyžadováno chemické složení, chemická identita látky a obsah jednotlivých složek v látce. Samotné chemické složení některé druhy látek dostatečně necharakterizuje, takže je k identifikaci látky nutno připojit další fyzikální parametry chemických struktur (např. morfologickou krystalografii).

„Látky UVCB“ vyžadují pro identifikaci kromě toho, co je známo o jejich chemickém složení, některá další druhy údajů, neboť:

  1. se vyznačují relativně velkým množstvím složek, anebo
  2. mají do značné míry neznámé složení, případě
  3. mají poměrně velkou nebo nesnadno předvídatelnou variabilitu složení.

Při registraci látky UVCB uvedou výrobci nebo dovozci její název, původ a nejdůležitější kroky podniknuté při jejím zpracování. I další vlastnosti látky mohou být důležitými identifikátory.

Pravidla pro pojmenovávání různých látek jsou dána ve schématu Identifikace a pojmenování látek.


Identifikace stejných látek

Výrobci a dovozci musejí určit, zda je možné jejich příslušné látky považovat za stejné pro účely nařízení REACH. Identifikace stejných látek je nezbytným základem pro sdílení údajů, umožňují omezené zkoušení látky.


Sdružování strukturně příbuzných látek

Příloha XI nařízení REACH otevírá možnost hodnocení chemikálií nikoliv podle principu "jednu za druhou", nýbrž pomocí sdružení látek do kategorií.
Chemická kategorie je skupina látek, jejichž fyzikálně-chemické a toxikologické vlastnosti spolu s účinky na lidské zdraví, životní prostředí anebo osud v životním prostředí jsou v důsledku strukturní podobnosti pravděpodobně podobné, nebo které vykazují podobný model chování. Použití přístupu sdružování do kategorií předpokládá, že je možné identifikovat vlastnosti, které má alespoň několik příslušníků kategorie společné. Tento přístup je rovněž východiskem pro identifikaci možných trendů vlastností celé kategorie.
Výsledkem je možnost rozšíření použití naměřených údajů na podobné, netestované chemikálie. Takto mohou být bez dalšího zkoušení učiněny spolehlivé odhady, které jsou dostatečné pro účely klasifikace a označování anebo posouzení rizika.

Výrobci a dovozci mají takto na správné identifikaci svých látek zájem, neboť jim umožňuje potencionálně využít sdružování.

logo CNRS

Prévention du risque chimique, Francie, 2007
Tento dokument slouží pouze pro informativní účely a v žádném případě nemá právní účinek. Jediným právně platným zdrojem je text nařízení REACH (nařízení (ES) č. 1907/2006).