Většina látek, které mají být zaregistrovány podle nařízení REACH, bude vyžadovat úplnou sadu fyzikálně-chemických údajů, popisujících jejich fyzikálně-chemické vlastnosti. Fyzikálně-chemické údaje se používají k posouzení fyzické nebezpečnosti (např. hořlavosti) a pomáhají předvídat možná toxikologická rizika a osud a chování látky v životním prostředí. Jsou využívány především pro účely zajištění bezpečné manipulace, ale rovněž i pro určení míry nebezpečnosti pro člověka a životního prostředí během celého životního cyklu látky (viz tabulka Dopady a využití fyzikálně-chemických údajů v rámci nařízení REACH).

Požadavky na fyzikálně-chemické údaje pro látky s množstvím ≥ 1 tuna za rok (na žadatele o registraci)

• Bod tání nebo tuhnutí (°C nebo K): teplota, při níž za normálního atmosférického tlaku nastává fázový přechod z pevného do kapalného stavu. Informace o bodu tání má dopad na volbu metody pro bod vzplanutí, hořlavost, samozápalnost, oxidační vlastnosti a výbušné vlastnosti.
  
• Bod varu (°C nebo K): teplota, při které se vyrovná tlak nasycených par kapaliny se standardním atmosférickým tlakem . Tyto údaje jsou jedním z kritérií použitých při zařazování látky do příslušné kategorie hořlavosti.
  
• Relativní hustota (bezrozměrná): poměr hmotnosti určitého objemu látky při 20°C k hmotnosti stejného objemu vody při 4°C. Relativní hustota se nepoužívá pro účely klasifikace a označení, nýbrž pro určení viskozity (které je nezbytné pro klasifikační kritéria nebezpečí při vdechnutí).
  
• Tenze par (Pa nebo N/m2): napětí nasycené páry nad pevnou nebo kapalnou látkou. Tyto údaje se nepoužívají pro účely klasifikace a označení, ani pro vymezení perzistentních, bioakumulativních a toxických (PBT) vlastností, nýbrž slouží jako klíčový parametr pro určování osud a chování v životním prostředí a pro hodnocení nebezpečnosti pro životní prostředí a pro lidské zdraví.
  
• Povrchové napětí (N/m): volná povrchová energie na jednotku plošného obsahu. Odpovídá nejmenšímu množství práce potřebné pro zvětšení povrchu o jednu plošnou jednotku. Povrchové napětí se nepoužívá jako kritérium klasifikace a označování, ani jako specifická vlastnost při posuzování chemické nebezpečnosti. Dá se využít pro účely posouzení, zda by chemikálie měla být považována za povrchově aktivní činidlo dle nařízení EU 648/2004 (naposledy pozměněného nařízením 907/2006 – Detergenty).
  
• Rozpustnost ve vodě (kg/m3 nebo g/l): stanovená jako saturační hmotnostní koncentrace látky ve vodě za dané teploty. Tato vlastnost není kritérium klasifikace a označování jako takovým. V případě, že neexistuje další vědecký důkaz, týkající se rozkladu anebo toxicity látky, pak tato vlastnost postačuje jako dostatečné ujištění o tom, že ani látka, ani její rozkladné produkty nebudou představovat potencionální dlouhodobé ani opožděné nebezpečí pro vodní prostředí.
  
• Rozdělovací koeficient n-oktanol/voda (Kow, bezrozměrný): definován jako poměr rovnovážných koncentrací rozpuštěné látky v dvoufázovém systému sestávajícím z n-oktanolu a vody. Jde o zásadní parametr pro posouzení chemické nebezpečnosti, pro klasifikaci a označování a pro hodnocení PBT.
  
• Bod vzplanutí (°C nebo K): nejnižší teplota, přepočtená na standardní atmosférický tlak 101,3 kPa, při které se za podmínek definovaných v metodě zkoušky odpaří takové množství kapaliny, že vznikne hořlavá směs výparů se vzduchem. Tyto údaje se používají pro zařazení látky do příslušné kategorie hořlavosti.
  
• Hořlavé vlastnosti: mezi tyto patří samozápalnost, hořlavost a hořlavost ve styku s vodou.
• samozápalnost: látka je samozápalná, jestliže za podmínek standardizované zkoušky se spontánně vznítí do pěti minut od okamžiku, kdy přijde do kontaktu se vzduchem.
• hořlavost
  • hořlavý plyn je plyn, jehož bod hořlavosti se vzduchem je 20°C při 101,3 kPa.
  • hořlavá kapalina je kapalina s bodem vzplanutí pod horním limitem stanoveným v kritériích klasifikace a označování.
  • hořlavá pevná látka je snadno vznětlivá pevná látka (prášková, granulovaná nebo kašovitá látka). Lze ji snadno vznítit krátkodobým kontaktem se zdrojem zapálení (jako např. hořící zápalkou) a rychle šíří oheň.
  • hořlavost ve styku s vodou: látky, které jsou ve styku s vodou náchylné k samovznícení nebo vyvíjení nebezpečného množství hořlavých plynů.
Cílem zkoušek hořlavých vlastností je zařadit látku do příslušné třídy nebezpečnosti.

• Výbušné vlastnosti: náchylnost látky, za určitých podmínek, k uskutečnění prudkého a rychlého rozpadu, při němž se uvolňuje teplo anebo plyny. Cílem zkoušek výbušných vlastností je zařadit výbušnou látku do příslušné třídy nebezpečnosti. Existují určité látky, které, ačkoliv nespadají do žádné z tříd nebezpečnosti výbuchu, mají hraniční výbušné vlastnosti. To je třeba brát v úvahu při posuzování nebezpečnosti takovýchto látek.
  
• Bod samozápalu (°C nebo K): teplota samovznícení pro plyny a kapaliny a relativní teplota samovznícení pro pevné látky.
• plyny a kapaliny: nejnižší teplota, při níž daná látka, za podmínek definovaných v zkouškové metodě, v kontaktu se vzduchem vzplane.
• pevné látky: nejnižší teplota, při níž určité množství dané látky za určených podmínek vzplane.
Tyto údaje se nepoužívají přímo pro účely klasifikace a označování, avšak lze je použít pro posouzení nebezpečnosti a pro hodnocení bezpečnosti manipulace.

• Oxidační vlastnosti: přestože samy o sobě nejsou nutně hořlavé, mohou látky s oxidačními vlastnostmi způsobit vznícení jiných materiálů nebo mu napomoci. Cílem zkoušek takovýchto vlastností je porovnat oxidant s jednou nebo více referenčními látkami a na základě tohoto porovnání jej zařadit do příslušné třídy nebezpečnosti.
  
• Granulometrie (efektivní hydrodynamický poloměr, m): jednotlivé velikosti částic, definované v dokumentu EN 4811, jsou:
• vdechovatelné frakce: frakce částic materiálu, které je možné vdechnout ústy a nosem.
• torakální frakce: frakce částic materiálu, která pronikne za hrtan.
• dýchatelná frakce: frakce částic materiálu, která pronikne do plicních sklípků.
Co se týče rozdělení částic dle velikosti, rozhodujícím parametrem je zde efektivní hydrodynamický poloměr, nebo efektivní Stokeův poloměr Rs. Rozdělení částic dle velikosti je nezbytné pro rozhodnutí, která cesta podávání je nejvhodnější pro zkoušky toxicity na zvířatech (akutní toxicity a toxicity po opakovaných dávkách). Určení frakcí velikostí částic se využívá pro stanovení možných účinků na zdraví po vdechnutí polétavého prachu na pracovišti.

Požadavky na fyzikálně-chemické údaje pro látky s množstvím ≥ 100 tun za rok (na žadatele o registraci)

• Stálost v organických rozpouštědlech: procento koncentrace testované látky v koncentrátu rozpouštědla v určitém čase v porovnání s počáteční koncentrací testované látky v čase t = 0. Informace o stálosti látky v rozpouštědle je žádoucí především v případech, kdy mají být vzorky skladovány.
  
• Disociační konstanta: poměr koncentrací disociovaných a nedisociovaných forem látky ve vodě za rovnováhy. V případě ionizovatelných organických látek tyto informace udávají, které chemické druhy budou přítomny při daném pH (ionizovaná forma látky může mít významně odlišný osud a toxicitu než odpovídající neutrální molekula).
  
• Viskozita: stupeň odolnosti kapaliny vůči deformacím buďto tečným, nebo tažným napětím (obecně vnímaný jako rezistence při nalévání). Tyto údaje se používají pro posouzení míry rizika pro lidské zdraví (tekuté látky a přípravky mohou být pro člověka díky jejich malé viskozitě nebezpečné při vdechnutí).

Plnění požadavků na fyzikálně-chemické údaje

Výrobci a dovozci mají při plnění registračních požadavků na informace postupovat v následujících čtyřech krocích: 1) shromáždit existující příslušné informace, 2) zvážit potřeby informací, 3) určit chybějící informace a 4) je-li to potřebné, získat nové údaje nebo navrhnout strategie zkoušení (pro více informací viz Schéma plnění požadavků na údaje).
Dostupné fyzikálně-chemické údaje jsou buďto experimentální nebo neexperimentální údaje. Jsou uveřejněny v mnoha zdrojích (publikace o životním prostředí, vědecká periodika, databáze). Tyto zdroje mohou být buďto primární (nejvhodnější přístup) nebo sekundární referencí. Může se rovněž jednat o historické zdroje údajů (vhodné v případě, že jsou spolehlivé a směrodatné; měly by se používat v přístupu průkaznosti důkazů). Stručný seznam užitečných zdrojů fyzikálně-chemických údajů je uveden v tabulce Zdroje fyzikálně-chemických údajů pro plnění požadavků REACH. Jsou vybrány z Pokynů pro požadavky na informace podle nařízení REACH. Některé z vlastností však ve standardní literatuře a vědeckých publikacích dohledat nelze: stálost v organických rozpouštědlech a produkty rozkladu, viskozitu a granulometrii.
U dostupných údajů musí být vyhodnoceno, zda jsou výsledky platné či nikoliv (zda mají dostatečnou kvalitu, rigoróznost a reprodukovatelnost). Například historické údaje je nutno ověřit z toho důvodu, že někdy nejsou původní protokoly zkoušek kompletní anebo zcela chybí.
Výsledky jsou vědecky akceptovatelné, pokud jsou zkouškami získány experimentální údaje pomocí příslušného standardizovaného postupu podle zásad správné laboratorní praxe (existuje vícero pokynů pro zkoušky OECD2 a EC3, viz tabulka Metody pro stanovení fyzikálně-chemických vlastností podle nařízení REACH). Jestliže experimentální údaje pocházejí ze zkoušek, které nebyly provedeny podle zásad správné laboratorní praxe, budou rovněž akceptovány za předpokladu, že byly získány pomocí příslušné zkušební metody, a že jsou dostatečně zdokumentovány procedury jakosti (tj. soulad s ISO 170254). V některých případech, při použití nestandardních zkušebních metod, může být vzhledem k široké řadě možných změn a odchylek zapotřebí provést posouzení odborníkem.
U neexperimentálních údajů lze provést odhad fyzikálně-chemických vlastností pomocí počítačového programu využívajícího vztah mezi strukturou molekuly a jejími vlastnostmi (Quantitative Structure Property Relationship – QSPR) nebo posouzení na základě podobnosti (tzv. “read-across”). QSPR je matematická relace mezi chemickou strukturou a konkrétní fyzikálně-chemickou vlastností. Několik vhodných počítačových programů je uvedeno v Pokynech pro požadavky na informace podle nařízení REACH. Některé z vlastností pomocí takových modelů odhadnout nelze: bod vzplanutí, hořlavost, výbušnost, teplotu samozápalu, oxidační vlastnosti, granulometrii a stálost v organických rozpouštědlech. Odhady z transparentních modelů QSPR mohou být přijaty za předpokladu, že jsou dostatečně a spolehlivě zdokumentovány. Jestliže tyto dokumentací dostatečně podloženy nejsou, je zapotřebí při použití QPSR metod odhadu provést ověření výsledků odborníkem. Není-li toto schůdné, je vždy lepší získat odhad vlastnosti pomocí alespoň tří rozdílných metod. U přístupu s využitím analogie („read-across“) se daná vlastnost odhaduje nejprve u jedné chemické struktury a poté se tentýž odhad (kvalitativní nebo kvantitativní) tohoto údaje provádí u netestované chemikálie či chemikálií. Tento přístup nevyžaduje ověření výsledků odborníkem. Je však nutno zdůraznit, že analogický přístup („read-across“) pro fyzikálně-chemické vlastnosti v praxi obecně nelze doporučit, jelikož spolehlivé údaje by obvykle mělo být možné snadno získat.
Před provedením zkoušek je výhodné zvážit pořadí provedení zkoušek. Úplná sada fyzikálně-chemických zkoušek by v ideálním případě měla být provedena podle plánu shrnutého ve schématu Stupňovité schéma provádění fyzikálně-chemických zkoušek. V některých případech však provedení zkoušek nicméně není technicky možné, nebo není nezbytně nutné. Více informací naleznete v tabulce Úprava standardních požadavků na zkoušky fyzikálně-chemických údajů podle nařízení REACH.
Experimentální zkoušky by měly být vykonávány podle uznávaných zkušebních metod a pokud možno v systému řízení kvality (nejlépe podle zásad správné laboratorní praxe, ačkoliv toto není nařízením REACH vyžadováno). Metody a pokyny odpovídající zásadám správné laboratorní praxe zajišťují kvalitu a integritu, a tím i zlepšují průhlednost a důvěryhodnost, předkládaných údajů.