Jít na stranu 2 – Plnění požadavků na toxikologické údaje

V kontextu REACH jsou pro konkrétní účely klasifikace a označování, určení perzistentního, bioakumulativního a toxického statutu (PBT), hodnocení chemické bezpečnosti (CSA), zprávy o chemické bezpečnosti (CSR) a určení jakékoli potřeby opatření pro řízení rizika požadovány toxikologické informace. Toxikologické informace, které musejí být předloženy pro registraci a hodnocení látky jsou specifikovány v přílohách VI až XI REACH. Přehled najdete v části požadavky na informace pro registraci. Účinky na zdraví, které musejí žadatelé zvážit, jsou podrobně popsány dole.

Zvažované účinky na zdraví

Kožní a oční dráždivost / leptavé účinky na kůži a respirační dráždivost

Podráždění a leptavé účinky jsou lokálního charakteru, tj. ke změnám dochází na místě, kde se kůže, oko nebo sliznice, jako je dýchací ústrojí, dostaly do prvního kontaktu s látkou. Leptavé účinky mohou zničit živé tkáně, s nimiž přijdou do kontaktu, po jedné jediné expozici. Dráždivé látky jsou neleptavé látky, které bezprostředním kontaktem s tkání mohou po jediné expozici způsobit zánět. Látky, které způsobují podráždění pouze po opakované expoizci, nejsou klasifikovány jako dráždivé. Kožní a/nebo oční dráždivostí se rozumí vznik zcela vratných změn po aplikaci látky (v případě oční dráždivosti tehdy, když k aplikaci dojde na předním povrchu oka). Leptavé látky mají nevratné účinky, jako je odumření tkáně přes epidermis až po škáru, viditelné poškození tkáně nebo zhoršení zraku. Chemikálie, které jsou klasifikovány z důvodu respirační dráždivosti, mohou vyvolávat podráždění podobné kožní nebo oční dráždivosti. Mohou způsobovat i jiné toxické účinky, a to v souvislosti se vzájemným působením s vegetativní nervovou soustavou vedoucím k reflexním reakcím (kýchání, kašlání, respirační příznaky atd.). Tyto účinky jsou vratné. Zkoušky ohledně respirační dráždivosti nejsou v rámci REACH nutné, jelikož nejsou k dispozici žádné validované pokyny. Nicméně by se měly brát v úvahu stávající a dostupné údaje, které poskytují důkazy o potenciálu pro respirační podráždění.

Senzibilizace kůže a dýchacích cest

Senzibilizátor je činidlo, které je schopné způsobit v citlivých jedincích alergickou reakci. K alergické reakci dochází, pokud předchozí expozice vedla k vytvoření imunity vůči dané látce (tj. senzibilizační krok). Účinky vznikají při pozdějším kontaktu: alergická kontaktová dermatitida, alergická rýma, astma apod. Žádné požadavky ohledně informací nejsou v rámci REACH stanoveny pro senzibilizaci dýchacích cest. Senzibilizátory dýchacích cest jsou však označeny pro účely harmonizované klasifikace a označování v článku 36 směrnice (ES) č. 1272/2008.

Akutní toxicita

Akutní toxicita se týká negativních účinků, které mohou vyplynout z jediné expozice nebo několikanásobných expozic některé látce během 24 hodin. Expozice se týká ústních, kožních nebo inhalačních cest. Posouzení akutního toxického potenciálu chemikálie je nezbytné pro to, aby se určily negativní zdravotní účinky, k nimž by mohlo dojít po náhodné nebo úmyslné krátkodobé expozici: typy toxických účinků, čas jejich vzniku, trvání a vážnost, poměr mezi dávkou a reakcí a reakce podle pohlaví. Mezi šetřená poškození lze zařadit klinické známky toxicity, abnormální změny tělesné hmonosti a/nebo patologické změny orgánů a tkání, které v některých případech mohou vést k úmrtí.

Toxicita po opakovaných dávkách

Toxicita po opakovaných dávkách zahrnuje obecné toxikologické účinky, k nimž dochází v důsledku opakované každodenní expozice látce po část očekávané délky života (subakutní nebo subchronická expozice) nebo po větší část života (chronická expozice).
Tyto obecné toxikologické účinky zahrnují účinky na tělesnou hmotnost a/nebo přírůstek hmotnosti, absolutní a/nebo relativní hmotnost orgánů a tkání, změny klinických chemických procesů, analýzy moči a/nebo hematologických parametrů, funkční poruchy nervové soustavy a orgánů a tkání obecně a patologické změny orgánů a tkání zkoumané makroskopicky i mikroskopicky. Vedle těchto informací o možných negativních obecných toxikologických účincích mohou studie toxicity po opakovaných dávkách poskytnout i další informace např. o reprodukční toxicitě nebo karcinogenicitě, nebo mohou identifikovat specifické projevy toxicity, jako je neurotoxicita, imunotoxicita, vliv na endokrinní systém...
Cílem posouzení toxicity po opakovaných dávkách je zhodnotit:

• zda byla opakovaná expozice lidí dané látkce spojena s negativními toxikologickými účinky; tyto studie lidí mohou případně také identifikovat populaci, která je vůči takové látce citlivější;
• zda opakované podávání látky pokusným zvířatům způsobuje negativní toxikologické účinky; účinky, u nichž lze předpokládat potenciální negativní účinky na zdraví lidí;
• cílové orgány, potenciální kumulativní účinky a reverzibilita negativních toxikologických účinků;
• poměr mezi dávkou a reakcí a prahovou hodnotu pro kterýkoli z negativních toxikologických účinků pozorovaných ve studiích o toxicitě po opakovaných dávkách;

Reprodukční toxicita

Reprodukční toxicita vyvolává zjevně velké obavy, protože pokračování lidského rodu závisí na integritě reprodukčního cyklu. Je charakterizovány několikanásobnými různými sledovanými vlastnostmi, jako je zhoršení mužských a ženských reprodukčních funkcí nebo schopností (plodnost), vyvolání nedědičných škodlivých účinků na potomky (vývojová toxicita) a účinky na laktaci nebo zprostředkované laktací.
Cílem posouzení reprodukční toxicity je stanovit:

• zda je expozice lidí sledované látce spojena s reprodukční toxicitou;
• zda na základě informací kromě údajů o účincích na člověka lze předpokládat, že látka bude v lidech způsobovat reprodukční toxicitu;
• zda je těhotná žena potenciálně citlivější vůči obecné toxicitě;
• poměr mezi dávkou a reakcí pro kterékoli negativní účinky na reprodukci.

Mutagenicita a karcinogenicita

Mutagenicitou se rozumí vyvolání trvalých přenosných změn v množství nebo struktuře genetického materiálu buněk nebo organismů. Tyto změny se mohou týkat jediného genu nebo genových segmentů, bloku genů či chromozomů.
Změny genetického materiálu buněk mohou probíhat spontánně nebo mohou být vyvolány v důsledku expozice ionizaci nebo ultrafialovému záření nebo genotoxickým látkám. V zásadě může expozice lidí látkám, které jsou mutagenní, vyústit ve zvýšenou četnost mutací. Dědičné poškození potomka, a případně i dalších generací, rodičů vystavených látkách, které jsou mutagenní, může nastat v případě, že k mutacím došlo v rodičovských zárodečných buňkách (reprodukční buňky). Mutace v tělových buňkách (buňky, které nejsou reprodukční) mohou být smrtelné nebo se mohou přenášet na dceřiné buňky se zhoubnými důsledky pro postižený organismus. Dlouhodobé studie živočichů obsahují značné množství důkazů po pozitivní korelaci mezi mutagenicitou látek in vivo a jejich karcinogenicitou. Cílem zkoušek na mutagenicitu jsou posoudit potenciál látek vyvolávat účinky, které mohou způsobovat dědičné poškození lidských organismů nebo vést ke vzniku rakoviny.

Chemikálie jsou definovány jako karcinogenní, pokud způsobují nádory, zvyšují výskyt nádorových onemocnění a/nebo maligních nádorů nebo zkracují život v důsledku vzniku nádoru. Karcinogenní chemikálie se podle předpokládaného způsobu působení běžně rozdělují do dvou kategorií. Negenotoxické způsoby působení zahrnují epigenetické změny, tj. účinky, které nezahrnují změny DNA, ale které mohou mít vliv na exprese genu, změněnou buněčnou komunikaci nebo jiné faktory zahrnuté do karcinogenního procesu. Cílem zkoumání karcinogenicity chemikálií je identifikovat potenciální lidské karcinogeny, jejich způsob(y) působení a jejich sílu.
Jakmile je chemikálie označena za karcinogen, je nutné objasnit základní způsob působení, tj. zda je chemikálie přímo genotoxická, či nikoli. U genotoxických karcinogenů se až na výjimky předpokládá, že neexistuje žádná zjistitelná prahová hodnota a že riziko představuje jakákoli míra expozicie. U negenotoxických karcinogenů se předpokládá, že existují prahové hodnoty bez účinku a že jsou zjistitelné. Obecně nejsou k dispozici studie o lidech, kde by se rozlišovalo mezi výše uvedenými způsoby působení, a závěr v tomto ohledu závisí ve skutečnosti na výsledku zkoušek na mutagenicitu a dalších mechanických studií. Studie o zvířatech mohou navíc informovat i o základním způsobu karcinogenního působení.
Riziko vzniku rakoviny a způsob působení mohou rovněž velkou měrou záviset na podmínkách expozice, jako je cesta expozice. Z tohoto důvodu jsou hodnoceny všechny relevantní údaje o účincích a informace o podmínkách expozice lidí.

Toxikokinetika

Výraz toxicity vyplývající z expozice látce je důsledkem řetězu událostí, které vyústí v postižení tkání organismu, který mezní toxickou látku přijímal v takových množstvích, která způsobují negativní účinek. Koncentrace mezní toxické látky v biologickém cíli závisí na absorpci, rozšíření, metabolismu a vyměšování. Podle přílohy VIII REACH je posouzení těchto procesů, tj. toxikokinetického chování vyžadováno z příslušných dostupných informací. Není stanovena povinnost vytvářet nové údaje.

Jít na stranu 2 – Plnění požadavků na toxikologické údaje